„Statek, ve kterém dnes žijeme, a který byl v té době v Sudoměřicích největší, vybudoval společně se svojí matkou a sourozenci děda František. Ten musel v roce 1917, ve svých devíti letech, kdy padl ve válce jeho otec, hodně rychle dospět a o spoustu věcí se postarat. Hospodářství s dvanácti hektary polností, osmi kravami, dvěma páry koní, prasnicemi a výkrmem býčků za jeho éry vzkvétalo, nebál se ani pěstování méně tradičních plodin včetně kmínu či bylinek, pracoval v lese, povozničil. Když bylo hospodářství opravdu slušně zajeté, přišla kolektivizace a děda, aby se vyhnul vystěhování rodiny, nuceně vstoupil do JZD,“ vypráví Jiří Šonka, který na dědečkův odkaz navázal na jaře roku 1991.